Symbole wiary i….. (Symboly víry a…)

V sobotu 13.1.2018 proběhla v polském podkrkonoší v městečku Myslakowice vernisáž výstavy Tadeuše Bilozora Symbole wiaryi i …

Tadeuš Bilozor je polský fotograf, přesahující významem svou téměř rodnou Jelení horu. Říkám-li téměř rodnou, je to důsledek pohnuté historie Polska v minulém století. Tadeuš se narodil v roce 1945 v polském Lvově, aby s ním ještě téhož roku rodiče opustili ukrajinský Lviv, který Stalin připojil k SSSR. Rodina se přestěhovala do pruského Hirschberku, který se mezitím stal polskou Jelení horou náhradou za ztracené východní území.

Tadeuš Bilozor fotí již od mládí. Loni završil pátou desítku individuálních výstav  Padesátka v světle blesku v jelenohorské Galerii N. Za dlouhé roky svého působení na poli fotografie se stal členem Jeleniogorskiego Towarzyystwa Fotograficznego (1978), Tvůrčí skupiny ART-FOTO, Fotoklubu Polské republiky, Sdružení Tvůrců ve Varšavě, česko polsko německého sdružení fotografů Euroregionu Nisa Kontakt. Aktuální výstava patří již do šesté desítky individuálních výstav, kromě toho se účastnil kolem 360 společných výstav. Jeho práce mohli vidět diváci nejen v Polsku, ale i v Německu, Bulharsku, Litvě Japonsku, USA, a Rusku. V České republice vystavoval vícekrát, nejen v krkonošsko- jizerskohorském příhraničí (Liberec, Jablonec, Turnov, Rychnov), ale i v Českých Budějovicích, České Lípě a Děčíně. Kromě vlastní tvorby je aktivní i jako organizátor soutěží, fotografických seminářů v přírodě (plenery) a je i spoluautorem řady katalogů a fotografických alb. Za svou fotografickou práci byl odměněn řadou medailí, čestných uznání a diplomů.

Hlavními tématy, jak již z účasti na pořádání plenerů je zřejmé, jsou krajina Krkonoš, dále architektura, reportáže, detaily a sakrální tématika. Mezi Tadeušovými detaily lze naléz jak staré tovární stroje s jejich archivní poetikou, tak například snímky automobilových veteránů. Součástí zmíněné výstavy Padesátka v světle blesku byla mimo jiné i zajímavá reportáž z kurzu malování ikon.

Jak název aktuální výstavy říká, je zaměřena na sakrální tématiku. V nevelkém výstavním prostoru myslakowické knihovny je vystaven soubor členěný do dvou částí. Podél stěn místnosti visí rámy s dvojicemi fotografií. Je to vždy kostel či kapli a jeho či její detail. Jde většinou o kostelíky venkovské, nikterak honosné. A k tomu pohled na oltář či nějakou sochu v interiéru. Ač jde o pohledy zajímavé, pro Čecha s více méně vlastním pohledem na duchovno, nejsou až tak dechberoucí. Osobně mne více oslovila druhá část, z které jsem řadu fotografií již viděl na jiných Tadeušových výstavách. A na kterou jsem se již dopředu těšil. Jsou to štoly. Detaily bohoslužebného odění (neplést s pekařským výrobkem), jehož význam nekatolíkovi nemusí být zcela zřejmý, kombinuje výtvarno a umělecké řemeslo. Podle barev a zobrazených symbolů se, pokud vím, používají v průběhu liturgického roku štoly různé. Bilozor je klade na kostelní lavice, zpovědnice, věší je na kostelní vrata. Podklad navíc v některých případech v popstprodukci zbavuje barvy a upravuje, aby vynikla jeho struktura. Staví tak do jakéhosi protikladu materiál (dřevo a láka), nové a staré, zdobné (načančané) a obyčejné (oprýskané). Tyto protiklady ale spojuje Tadeušova víra, která mu dává pevné ukotvení a jistotu v dnešním zmateném světě. A které (víru a s ní spojenou jistotu) můžeme Tadeušovi Bilozorovi jen tiše závidět. Stejně jako jeho fotografie.

Nezbývá než doufat, že se pro něho zas jednou najde výstavní prostor na české straně Gór karkonoskich .