Jsem. Co vlastně jsem? Blázen. Ač to tak třeba nevypadá, milovník volnosti, vlastní cesty. Co jsem? Či co vše jsem kdy byl, neboť ze všeho ve mně kus zůstává, ač jsem třeba již někde jinde, dál. Dětský doktor, tramp, skaut, musher, ochránce přírody, vodní drak s hlavou v oblacích se spoustou nápadů, které odnáší mé široké okolí.Chránil jsem přírodu v TISu i ČSOP, prošel jsem řadu dětských ordinací a byl členem trampské osady Mývalové (a nestydím se za to, aniž to považuji za něco nepatřičného). Na půdě Junáka jsem říkal dost často, že císař je nah, takže jsem si vydobyl pověst kverulanta. Když se mi nelíbilo směřování zdravotnictví, odešel jsem z oboru a vařil nějakých deset let lidem čaj v čajovně. Vedl jsem smečku vlčat a na řadu kluků jsem sakra pyšný. Více než čtvrt století jsem se pohyboval kolem skautské zdravotní výchovy a i tady je pár lidí, na které jsem hrdý. Mnohdy jsem šel zbytečně čelem proti zdi. No zbytečně, ona ta zeď velice často povolila, ale za cenu velkého úsilí. Možná být větší diplomat, bylo by mnoho věcí snadnějších. Díky souhře náhod jsem začal fotit, ale nepovažuji se za fotografa. Pro kluky ze smečky jsem napsal pár pohádek, psal jsem i pár let do Kapitánské pošty. Když jsme se ženou chytali do Provence, z výsledné cesty po Novém Zélandu také vznikl jakýsi text. Ale chraň Bůh, jsem v psaní diletant, ne mistr slova. Dám-li cosi číst či vystavím fotky, je to spíš ono pověstné drzé čelo, které je lepší poplužního dvora. Často jsem nahlas říkal, co si myslím. A mnohdy mi bylo jedno, zda se potrefená drůbež ozve, či se jí můj výrok  a odsudek dotkne.

Takže co vlastně skutečně jsem? Popravdě, odpověď hledám již více než šedesát let a nemám pocit, že se blížím poznání.