Timeo danaos et dona ferentes pravil Laokoon. Nato z moře vylezli hadi a na základě dalšího děje vznikala dlouhá staletí umělecká díla.                                                                         Jsem zastáncem demokracie. Ale ano, vím, že neuspokojí každého. Nebo neuspokojí každého vždy. Každé demokratické rozhodnutí může mít odpůrce. Třeba protikuřácký zákon. Já jako nekuřák ho vítám, protože se v restauraci cítím zakouřeným prostředím omezen. Můj syn se cítí omezen zákazem kouření. Vím, neb jsem též byl blb a kouřil jsem, že obrázek rakovinou rozežraných plic kuřáka neodradí. A bude kouřit, ač si je vědom zdravotního rizika. Dobře, ať si poškozuje vlastní zdraví, jenže na nelevnou léčbu jdou i mé peníze. Což mi nemusí být zrovna po chuti. Ovšem štíhlý sportovec se může cítit poškozen, že musí přispívat na léčbu mé hypertenze, kterou jsem si pořídil neb jsem toho v životě nemnoho nasportoval, v důsledku čehož netrpím obezitou (tou trpívají dámy), ale jsem obyčejně tlustý jak jateční vepř.Tenhle diskurz do mé zdravotnické profese není výpad proti solidárnosti v péči o zdraví. I když opilým šoférům a šílencům na motorkách bych léčbu k úhradě dával. Tohle mělo být zamyšlení nad tím, že najít v demokracii řešení pro všechny výhodné, nejde. Ona demokracie je křehká květinka, o tu třeba pečovat. A to i tím, že nebudu jen chtít, ale jsem ochoten u něco dávat.                                                                                 Téměř čtyřicet let jsem prožil v totalitě. Když na nás udeřila svoboda byl jsem pochopitelně naivní. Věřil jsem v revoluční étos. Hipíes v šedesátých věřili ve věk Vodnáře. Ten se ujímal vlády v devadesátých letech. Nespojoval jsem si víru ve svobodu přímo s Vodnářem, ale stejně naivně jsem věřil, že bude vše krásné, lidé budou nadšeni ze svobody, budou se starat o věci společné (neplést s Věcmi Veřejnými), budou se obětavě snažit, abychom se všichni měli bezvadně.                                                                                                                                             Ano, vadilo mi, jak brzy se začali objevovat policisté, kteří nás měli chránit a místo toho na vedlejšák dělali výběrčí výpalného pro některé kmotry. Případně menší kmotry sami dojili. Vadilo mi, jak záhy hoši z Prognosťáku nahradili v politice lidi s morálním kreditem. Když pan Klaus začal razit pragmatickou tezi, že peníze nesmrdí, čímž morálně posvětil mnohý křivý obchod.                                                                                                                                               Pochopitelně mi nesmírně vadí tajemní strýčkové, kteří najednou přispějí synovci politikovi tu na byt, tu na něco jiného. Vadí mi nesmírně, že doktor Rath (již neříkám kolega) je přichycen při zločinném chování a nejen že není odsouzen, ale ještě má drzost požadovat náhrady za ušlé poslanecké požitky za dobu, kdy byl ve vazbě. A nejen že má žaludek na tohle chucpe, on to skutečně vysoudí. Vadí mi dotace pro solární barony, kterým se tak vyplatí ve chvíli, kdy nesvítí slunce, nahodit naftový agregát a ještě na tom vydělat. A solární elektrárny jsou začasté na zemědělské půdě. Nehorázně mi vadí každoroční jarní icterus krajiny (sorry jako, že nám krajina zežloutne). Půda, která sloužila pěstování potravin, je zaplevelena řepkou. Její výnosy jsou zvyšovány chemickou vraždou krajiny. Co je děsivé, pěstitel, zpracovatel řepky a výrobce hnojiv je táž osoba. Navíc na všech úrovních svého podnikání nejvíc vydělává na dotacích, které jsou ale určeny úplně někomu jinému. Je toho mnohem víc, co mi vadí, bulvarizace médií, stále primitivnější zábava, nárůst užívání drog, násilí mezi mládeží atd atd. Ale stále věřím, že demokracie je to nejlepší, čeho jsem se mohl dožít.                                                                                                                  Všimli jste si, že se někdy věci či události řetězí? To se mi přihodilo nyní. Připouštím, že Babiše jsem neměl rád od jeho vstupu do politiky. Vždy jsem ho považoval za grázla a populistu, který jde za vlastním prospěchem. Bylo mi (jako řadě mých známých) nepochopitelné, kolik lidí mu věří a podporuje ho, ač jeho , velmi eufemisticky řečeno, nečestné chování vyplouvá na povrch.                                                                                                           Ono řetězení: začala vládní krize. Našel jsem anonci na knihu Timothy Snydera Tyranie – 20 lekcí z 20.století, koupil jsem si ji a přečetl. Začaly protizemanovské a protibabišovské demonstrace, kterých jsem se zúčastnil. V Liberci byla projekce dokumentu Selský rozum, na které byla prodávána kniha Žlutý baron. Projekci jsem navštívil, knihu koupil a přečetl. V archivu ČT2 jsem si našel dokument, který se časově kryl s produkcí Selského rozumu a týkal se ruských desinformací, zaměřených na naši republiku a shlédl jsem ho.             Výsledek tohoto řetězce je strach.                                                                                                                   Ano, ve svých pětašedesáti letech se bojím o svoji zemi. Pánové Okamura, Konvička, Robejšek jsou v podstatě úsměvní kašpárci. Najdou si své sympatizanty, ale zásadněji nezabodují. Andreje Babiše považuji dnes za výrazně nebezpečnějšího jedince, než, řekněme, před měsícem. S vládní krizí časopisy Respekt a Reflex zveřejnily články a reportáže týkající se jeho osoby. Andrej Babiš není hloupý. Poučil se z debaklu Věcí veřejných a vytvořil si silný myšlenkový tým, který mu připravil strategii cesty k moci. Ve výsledku spojil Andrej Babiš neskutečně velkou moc ekonomickou (cesty k této moci jsou dost dobře zdokumentvány v Žlutém baronovi i zmíněném filmu), mediální (ovládnutím dvou velmi vlivných novin, nejposlouchanějšího soukromého rádia Impulz, TV Barandov a podle některých známek i silný vliv na TV Prima) a dnes i politickou. Nenechme se ukolébat tím, že byl díky vládní krizi odvolán. Jak se dal slyšet jeden z jeho spolupracovník z Agrofertu, ministerstvo financí bylo nejlepší akvizicí tohoto holdingu. Ovšem hnutí Ano se podařil husarský kousek. Před schválením služebního zákona dosadilo lidi Agrofertu do tolika státních institucí, že nebude-li Babiš ministrem, dokáže úspěšně vládnout jejich pomocí dál. Problém je, že podle nového služebního zákona jsou těžko (pokud vůbec) odvolatelní.                                                                                                            Jednání Andreje Babiše je v Snyderově knize Totalita – 20 lekcí z 20. století podrobně popsáno. Jen tam není jmenován. Snyder mluví o totalitě fašistické, komunistické, o cestě Donalda Trumpa do Bílého domu. Babiše tam ale najdete snad na každé potištěné stránce.Andrej Babiš rád opakuje teze o spiknutí proti jeho osobě, o tom, že média mají na něj zadání, že jde o placenou kampaň. Opakuje to tak často a přesvědčivě (Snyder hovoří fašistickém stylu vyjadřování), že i někteří mí známí a kamarádi mu věří a dění během vládní krize považovali za nespravedlivou štvanici.                                                                      Ač stár, beru dodnes vážně svůj skautský slib, ctím skautský zákon, při lesoškolském iniciačním obřadu jsem přijel za své heslo, které jsem umístil v záhlaví svých stránek. Skauti se vždy stavěli proti zlu, proti totalitě. Fajn. Takže i já mám zadání na Andreje Babiše.