Liberecký fotograf Ibrahim al Sulaiman mne osočil, že v povídání o Czech Press Photo se málo věnuji Fotografii roku, která vzbudila velké diskuze. Mimo jiné i proto, že byla pořízena mobilním telefonem.

To je tak. Říkám-li že mne kolega osočil, neberte mne až tak vážně. S Ibrahimem se známe více než deset let, byli jsme členy téže fotoparty a nyní jsme členy jiné. A protože jsme kamarádi často se jedujeme. Ibrahim mne neskutečně vytáčí, když mne označuje za předsedu našeho sdružení. Já mu za to hrozím cizineckou policií. Ač dobře vím, že má nějakých dvacet let české občanství.

Fotoaparát v mobilu mne zajímá asi jako klimatizace v autě. Štve mne, protože si auto či telefon bez téhož dnes nemohu pořídit. I když ani klimatizaci ani foťák v mobilu nepoužívám. Fotografii mám rád a fotomobilní telefony vedly k její devalvaci. Díky facebooku máme možnost vidět záplavu snímků, které nebýt pořízeny, by neochudily svět.

Žijeme v době relativizace hodnot. Česká kinematografie, poté co se zbavila komunistických klišé, nabízí spoustu pseudotémat a prvoplánové řachandy. Skutečně kvalitních filmů není o tolik víc než za minulé éry, zdali vůbec. Televize nabízí na většině kanálů převážně jen plytkou zábavu. Do téhle mozaiky zapadá i většinová mobilní produkce.

Nepletu-li se, byl to Jan Šibík, kdo řekl, že mobilní telefon poškodil, ne-li zabil fotožurnalistiku. Respektive alespoň její část zaměřenou na problematiku válek a přírodních katastrof. Proč by agentura vysílala (a platila) do nejistého prostředí fotografa s drahou výbavou, když je od prvního okamžiku zaplavena snímky, které místní pořídili na mobilní telefon. Z toho množství si dva tři potřebné snímky vybere. Možná o něco horší než od profesionála, ale po tom zítra pes neštěkne.

Nechci být špatným prorokem, ale doba reportáží jako byly Venkovský doktor nebo Španělská vesnice od W.E. Smithe otištěných na přelomu čtyřicátých a padesátých let v magazínu Life, je pryč. V českém prostředí snad jen magazín Reportér k otištění podobného materiálu má dnes chuť, prostor a odvahu. Příkladem budiž poslední číslo a reportáž Jany Ašenbrennerové Jsem rád, že aspoň dejchám.

Ovšem týž Jan Šibík se netají, že fotí na mobil a (opět si nejsem zcela jist, nemýlím-li se, nerad bych mu škodil) dokonce dělá semináře o mobilním focení. V tom je pravděpodobně onen příslovečně zakopaný pes. Vezme-li mobil do rukou dobrý fotograf, dostane z něho kvalitní snímek. Středoformát v rukou neumětela vyprodukuje nanejvýš průměr.

A bude hůř. Narazil jsem na informaci, nevím nakolik relevantní, že Lytro končí s aparáty a svoji plenoptickou technologii chce coby licenci přenechat výrobcům mobilních telefonů.

Dobře a co obsahová stránka? Jakési „programové prohlášení“ libereckého Fotošálku říká, že fotografie je natolik mnohotvárné médium, že si každý může najít svůj šálek čaje.

V Libereckých Lidových sadech aktuálně vystavuje jablonecký fotoklub Balvan. Na odložené vernisáži jsme s jedním kolegou obdivovali zátiší v klasickém stylu typická pro tvorbu paní Lühringové. Přistoupil k nám Petr Šimr, jehož cvikovskou výstavu jsem tu zmiňoval před nějakým časem, s tím, že tohle ho tedy naprosto neoslovuje. To je přesně tak, jak by to mělo být. Někdo holky, jiný vdolky.

Delší dobu sleduji Prague Photo. První jsem viděl ještě v Mánesu, nyní na něj jezdím do Kafkova domu. Je to velká přehlídka fotografie, kterou obesílají jak galerie, tak i fotografické školy. Musím říci, že s řadou školních projektů nenacházím společný pohled na věc. Ze škol je jediná, která mne vždy potěší. Je to pražská střední škola Michael. Práce jejích studentů jsou moderní, ale ne prvoplánově buřičské. Studenti Michaela nehledají originalitu za každou cenu, což se mi zdá hlavním tématem mnoha vysokoškolských prací. Jiří Hanke, s nímž jsem se kdysi bavil v DOXu, řekl větu, kterou často cituji. Školy dělají umění, ale já mám rád fotky.

Říkám o sobě, že jsem nehodný žák starých čínských Mistrů Čuanga a Lao ć. Jedním z jejich principů je wu wej (konání nekonáním). Někdy se to zadaří i mně. Takže Ibrahime, svým nevěnováním se Fotografii roku jsem názor projevil. Dobrá ale nezaujala.