Moc o sobě nemluví. Alespoň pro potřeby Corogalerie nebyl moc sdílný. Je důchodce, žije několik let v Jablonném v Podještědí, dříve žil i v Praze. Za svého pražského pobytu patřil ke skupině kolem Kevina V. Tona, která si říkala Čtyři uličníci. Ne proto, že by tak moc zlobili, ale protože rádi fotili na ulici a nechtěli pro svou tvorbu používat moderní (či módní?) termín street photo. Snímky z ulice, fotky bezdomovců a lidí na okraji, tvoří velkou část Karlovy tvorby. Z jeho snímků je zřejmý zájem o člověka a jeho životní příběh. Ovšem ulice není jedinou oblastí zájmu Karla Šimona. Pokud divák nahlédne na jeho facebook, najde i fotografie přírody. I zde zůstává většinou věren své černobílé fotografii. Fotografičtí puristé by mohli mít námitky proti jeho zálibě v deformování přírodní skutečnosti větším či menším náklonem fotografie. Vnímavému divákovi, pokud si na tuto skutečnost zvykne, náklon ale přináší nezvyklý úhel pohledu na skutečnost a vede k zamyšlení. A o to přeci jde. Nebo alespoň má jít.