Výtvarník a fotograf, tedy kumštýř 2 in 1. Vzhledem k tomu, že jako výtvarník inklinuje k abstrakci a jako fotograf k makru, jen potvrzuje mou teorii, že výtvarná abstrakce je vlastně zachycení reálného, jen trochu jinak. Sám o sobě říká:

Narozen…už si ani nepamatuji. Ač profesí chemik, tvořím již od roku 1997. Čistý amatér (což může být provozování něčeho ze záliby, nikoliv z povolání a tedy amatérství, nebo profesionální nezpůsobilost k vykonávané činnosti čili neschopnost, můžete si vybrat), ale základy uměleckého snažení jsem dostával v ateliéru Šárky Krouzové v Mimoni (sám mezi deseti umělkyněmi) a následně v ateliéru Pavla Krause v České Lípě (super období, hodně inspirace a dobrá parta pod přísným zrakem Pavla). Zúčastnil jsem se několika symposií a výstav s řezbářskou tématikou, ale postupně vyhrála malba. Ta mě v průběhu uplynulých let dostala do několika společných a samostatných výstav. Nejdůležitější je však fakt, že radost z tvoření mě zůstala dodnes a považuji to ve spojení s dobrým vínem a dobrou muzikou za nejlepší prevenci proti pobytu v blázinci.

Celý život, a tedy i ten výtvarný, mě provází fotografie. Reportážní témata byla postupně završena mou aktuální zálibou v makrofotografii. Tedy ve fotografickém postupu, kterým získáváme snímky podávající více podrobností předmětu, než jich na něm rozezná lidské oko ze vzdálenosti 25 cm. Co mě zaujalo? Kouzlo makrofotografie, spočívající v tom, že na rozdíl od jiných fotografických stylů, nemá žádné hranice. Tedy vlastně kromě jediné a tou je lidská fantazie. Určitě se na to hodí krásný citát Jana Wericha: „Lidé s fantazií nejsou nebezpeční. Nebezpeční jsou jenom ti, kterým fantazie chybí, takoví, co jdou jako kůň s klapkami na očích, kteří si neumějí představit, že může být ještě něco jiného, než oni myslí, že by mělo být.“

Při svých toulkách ve světě makrofotografie si nevybírám drobné živočichy či květiny, ale spíše drobné záběry materiálové struktury, kouzlo detailu, vypovídající o nádheře barevných a strukturálních kombinací.